Podle profesora kriminologie na Ottawské univerzitě v Kanadě N. Poulantzase je aplikovaná kriminalistika založena na pozorování, hypotéze, experimentování a úsudku. Dobrý “vyšetřovatel” je ten, kdo výsledky zkoumání získané podle standardů ověřuje obecně přijímanou logikou, aby mohl vyvodit a hodnotit závěry. Tyto závěry vycházejí ze studia spisu a z výsledků laboratorních zkoumání nálezů.

Aplikovaná kriminalistika čerpá své zásady z vědy i z umění; přesněji ji tedy lze označit za vědeckou techniku.

Na tomto základě má naše společnost dlouholeté znalosti a zkušenosti s prováděním a hodnocením laboratorních zkoumání. Pokud jde o tvořivost naší představivosti a našeho úsudku, vyzýváme vás, abyste je posoudili na skutečných případech.

Nálezy a věcné důkazy jako nositelé spolehlivých informací jsou všechny prvky — zbraně, nástroje, stopy, skvrny a jiné materiály — nalezené na místě činu, u podezřelého, u oběti nebo jinde, které mohou sloužit nejen jako důkaz spáchání činu, ale také jako indicie viny či neviny obviněného.

Tyto prvky, ačkoli jsou neživé a nelze je vyslýchat ve fázi předběžného řízení, vyšetřování ani soudního jednání, mohou při správném nakládání a vědecko-technické správě, zkoumání, analýze, interpretaci, využití a zhodnocení poskytnout objektivní údaje a informace, tedy potvrdit, vyvrátit nebo posílit tvrzení podezřelého či výpověď oběti, spojit nebo vyloučit případy a události a spojit oběť nebo podezřelého s konkrétním prostorem.

Tyto prvky, často označované jako “němí” nebo “tichí svědci”, mají srovnávací výhodu oproti jiným důkazním prostředkům, například doznání či svědectví, protože nepodléhají autosugesci ani cizímu ovlivnění, nezapomínají, nejsou donucovány, nejsou zastrašovány a především je nelze podplatit.

Zapomenutý otisk prstu, neviditelný biologický materiál, rozbité části vozidel, nábojnice a střely spolu s dalšími nálezy mohou při vhodném zpracování a interpretaci dát projednávanému případu významný směr.

V současnosti stále roste využívání vědecko-technického důkazu, který v kombinaci s řádně dokumentovaným spisem formuje soudní uvažování a následně zakládá soudní hodnocení.

Balistika zkoumá otázky související se zbraněmi, jako jsou srovnávací zkoumání, balistická šetření apod., a také účinky vyvolané jejich použitím, například odrazy, akustiku, zplodiny výstřelu a ranivou balistiku.

Je proto jednou ze specializací aplikované kriminalistiky. Co je však aplikovaná kriminalistika? Aplikovaná kriminalistika nevychází z jediného vědeckého oboru, ale čerpá zásady z různých vědeckých a technologických oblastí; obsahuje interdisciplinaritu, bod sbližování více vědeckých polí, tedy průsečíky poznávacích předmětů, a proto je označována jako vědecká technika.

Například v medicíně je interdisciplinarita zásadní. Internista může pro pacienta objednat mikrobiologická a zobrazovací vyšetření. Lékař nese odpovědnost rozhodnout, která vyšetření mají být provedena a v jakém rozsahu.

Tato vyšetření provádějí specializovaní mikrobiologové a radiologové, kteří spolu nemusí být v přímém kontaktu. Přesto musí internista jejich výsledky společně vyhodnotit s přihlédnutím k informacím z předepsané metodologie a vyšetření, aby dospěl k vhodné diagnóze a léčebné strategii.

Lékař, který vyšetření objednává, v našem příkladu internista, odpovídá za úsudek, společné hodnocení výsledků a přijímání rozhodnutí. Zároveň je odborníkem v oblasti lékařské vědy ve své specializaci.

Pokud objednávající lékař některá vyšetření opomněl nebo je nesprávně vyhodnotil, nepředstavuje to v žádném případě odpovědnost mikrobiologa ani radiologa.

Právě to je mezera, která vzniká v případech soudního zájmu: společné hodnocení výsledků a prohloubení otázek, které je třeba v každém případě klást.

Jak lze tuto mezeru zaplnit? Porozuměním údajům každého případu a jejich posuzováním z různých hledisek.

Proto interdisciplinarita v mezinárodním dění stále získává prostor vůči absolutní specializaci. Kde? Nikoli v ústupu vědecké specializace, ale v konečném úsudku a rozhodování. Vzpomeňme na lékařská konzilia oproti jednostrannému rozhodování.

Ve středověku byla pravda taková, že Země je plochá. Kdo mluvil o kulaté Zemi, čekala ho hranice. Věda však svými nástroji a satelity ukázala kulovitost Země, tedy jednu skutečnou pravdu. Závěrem musíme všichni stát na stejné straně, nikoli na straně zdánlivé, ale na straně jediné skutečné pravdy.